Aktuality

Slovácká suita op. 32
 
1.     V kostele
2.     Mezi dětmi
3.     Zamilovaní
4.     U muziky
5.     V noci
 
Vítězslav Novák byl vášnivý cestovatel a milovník přírody. Zejména Morava a Tatry byly pro skladatele nekonečnou inspirací. Když se v březnu roku 1893 seznámil v Brně s Leošem Janáčkem, jeho zájem o lidovou kulturu vzrostl. Ještě téhož roku navštívil Strážnici, Javorník a Velkou. Novák si během svých cest, podobně jako Janáček, zaznamenával nápěvy či písně, které slyšel na polích nebo v hospodách a doma je podroboval důkladné analýze.
Slovácká suita je typ skladby programní hudby, ve které se Vítězslav Novák inspiroval moravským venkovem a slováckými melodiemi. V symfonii pro malý orchestr, harfu a varhany (bez bicích nástrojů) skladatel líčí to, co viděl, zážitky, které zažil a hudbu, kterou slyšel. V pěti částech Slovácké suity popisuje své vzpomínky na neděli v Javorníku a Velké. Skladba měla premiéru v roce 1903.
Začátek V kostele Novák vyobrazuje venkovský kostel, ve kterém se nese melodie evangelického chorálu. Autentičnost kostela zde dodávají právě varhany. Melodie, která se neustále vyvíjí, začíná ve smyčcích a přelívá se do dechových nástrojů. Celkově z úvodní části můžeme cítit neuvěřitelnou vřelost a klid.
Druhá část nazvaná Mezi dětmi je v rychlém tempu, které odráží dětské hry a žertíky. Melodie přeskakuje po celém orchestru a dává tak vyniknout jedinečnosti určitých hudebních nástrojů. V prostřední části se tempo zpomalí a následuje téma ukolébavky, které slyšíme zejména v dřevěných nástrojích. Poté se opět vrací veselé a hravé melodie, které charakterizují četné disonance.
Ve třetí části Zamilovaní Novák popisuje dva milence držící se za ruce, kteří se krátce pozlobí, ale poté zase usmíří. Téma začíná sólový klarinet a posléze plyne celým orchestrem.
U muziky je část plná radosti, vzrušení a dramatičnosti. Obraz líčí vesnické mládence (šohaje), kteří energicky tančí a jeden před druhým se předvádí. Zde Novák vychází z tradičních lidových tanců, kde téma vedou housle.
Závěrečná části V noci líčí chladná pole, která ovívají zpívajícího šohaje vracejícího od muziky. Píseň se nese nočním tichem a odráží se v ptačím zpěvu. Dokonalou atmosféru měsíčního svitu dodává harfa s dřevěnými nástroji. V této části suity můžeme slyšet náznaky impresionismu, kde skladatel důkladně pracuje s emocemi a city, které vyvolává v samotném posluchači.
 
Vltava
 
Vltava je druhá část z cyklu symfonických básní Má vlast. Skladba byla složena za pouhých 19 dní, a to při naprosté hluchotě skladatele Bedřicha Smetany. Premiéra zazněla společně s první části Vyšehrad 4. dubna roku 1875. Koncert byl pořádán přímo Smetanou, aby si zajistil prostředky na léčbu u světových lékařských kapacit.
Konkrétní téma řeky Vltavy si Smetana vybral z mnoha důvodů. Jednak má symboliku v rukopisu Zelenohorském, kdy je Vltava odrazem dějů Vyšehradských a zároveň tedy plynulým pokračováním k první částí Mé vlasti, ale také v ní skladatel vidí symbol země. Představuje si ji jako tepnu vlasti, která zrcadlí samotný život či je jeho lidovým ohlasem. Zvláštností Vltavy jsou nadepsané charakteristické poznámky, ve kterých se proud řeky měni.
Symfonická báseň začíná prameny Vltavy, které Smetana osobně dvakrát navštívil. Úvodní tóny flétny představují vyvěrající studený pramen ze země, ve které se odráží sluneční paprsky. Postupně se k flétně přidávají klarinety a smyčce jako druhý teplý pramen Vltavy. Zanedlouho zní hlavní slavná melodie v prvních houslích. Ta má představovat národní píseň ve vlastním zosobněním Vltavy. Následující úsek vykresluje lesní honbu. Zde se pod motivem fanfár lesních rohů ozývá hukot síly vodního proudu ve smyčcích. Dále Vltava vstupuje do pozadí ve prospěch tématu polky na venkovské svatbě. Smetanův obraz spokojeného štěstí. Flétna v povzdáli zní jako vzdálený hlas večerního zvonu. Skladba pokračuje do fantazijního reje rusalek, mezi kterými Vltava tiše plyne. Na její hladině se zrcadlí hrady i zámky jakožto památníky národní slávy. Když se najednou orchestr rozezvučí do všech stran, přijdou na řadu svatojánské proudy. Smyčce šumí a dřeva výstražně hvízdají. Do cesty Vltavy se staví překážky. Hladina se tříští o úskalí, stáčí se veliké víry a řeka se ocitá v nebezpečí. Stejně tak může být zasažena bezpečnost či jednota lidu. Přesto v dáli zní svolávání k celistvosti. Po rozbouřeném toku následuje široký proud táhnoucí se k Praze. Tato pasáž Vltavu opět sceluje a žene ji jako mohutný proud kupředu. Zde můžeme slyšet motiv Vyšehradu, který symbolizuje zdolání překážek a šťastné vítězství, které vlast čeká. Závěr skladby patří znovu slavnému motivu Vltavy, tentokrát v kadenci připomínající Libuši. Zvuk řeky mizí v dáli do majestátního toku Labe.
 
Marie Kobzová