08. 04. 2024
Rok české hudby s sebou přináší nespočet akcí a příležitostí spolupráce. Jednou z nich je kooperace orchestru ZUŠ města Brna Mladých brněnských symfoniků s Tanečním souborem Hradišťan. Díky obrovské flexibilitě a přesahu orchestru se mohou hráči podílet na projektu Klíč od domova, kde dochází k propojení hudebního a tanečního světa.
Hudební aranžmá na sebe vzal Tomáš Krejčí. Jeden z dirigentů orchestru připravil skladbu, která čerpá z děl významných českých skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů, jejichž tvorba vyrůstá z tradice naší lidové kultury. Základem kompozice je symfonická báseň Vltava tvořící pomyslný životadárný tok, do kterého se aranžmá vždy navrací pro inspiraci. Režijní i choreografické stránky projektu se chopila Ladislava Košíková z Hradišťanu. V hudebně-tanečních obrazech využívá podnětů lidového života, a to zejména písní, tanců, rituálů či modliteb.
Klíč od domova
_____________________________________________________________
Autoři pořadu: Ladislava Košíková a Tomáš Krejčí
Hudební aranžmá: Tomáš Krejčí
Režie a choreografie: Ladislava Košíková
Kostýmy: Eva Jiřikovská
Světelný design: Michal Blažíček
Kostýmy vyrobila: Drahomíra Ulmová
Účinkující: Mladí brněnští symfonikové – orchestr ZUŠ města Brna, Taneční soubor Hradišťan
Solisté: Aneta Bendová-Podracká, Jana Vondrů, Alžběta Symerská, Tomáš Krejčí
Dirigentka: Gabriela Tardonová
Slovo autorů
Spojení Tanečního souboru Hradišťan a orchestru Mladých brněnských symfoniků nám otevřelo řadu možností a inspirací. Posluchač dnes dostává příležitost zažít vedle sebe dvě různé, ale přesto navzájem nesmírně blízké podoby českého hudebního a tanečního světa, spojení hudby klasické a lidové, živé návraty k tradicím.
Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Vítězslav Novák, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů patří mezi ty velikány české a moravské hudby, kteří ve své tvorbě vědomě čerpali z pramenů vycházejících z lidového umění.
Někde v hloubi jejich uměleckého jazyka cítíme melodie, harmonie a rytmy, jež v nás rezonují a vystupují v podobě archetypálních obrazů životních situací, které člověk vložil do svých písní, tanců, rituálů, zaříkání, modliteb – očišťujeme se v průzračné vodě studánky Rubínky, prožíváme vášnivě vyzpívanou milostnou touhu kravárek, ocitáme se v proudu muziky uprostřed hry horňáckých hudců a pulzující vášně tanečních cifer, poklekáme při posvátném zvuku varhan v javornickém kostele, strhuje nás drásající, bouřící síla přírodních živlů lašských hor upomínající na nejednu stinnou stránku ukrytou v hloubi lidské duše, splýváme s magickou atmosférou noci a v milostném čarování voláme po lásce…
Lidové motivy Čech, Moravy a Slezska se slévají do jednoho proudu hudebnosti našeho národa.Různé podoby mohutného hudebního živlu vytryskly z potřeb člověka vyjádřit se, otevírat své nitro. Je v nich radost i bolest, touha, vášeň, zklamání, nenávist, víra, naděje i láska, ale i velká pokora před silami přírody, před vším, co nás přesahuje. Je v nich energie, která vyvěrá z našich kořenů a my jsme s nimi skrze naši národní hudbu i lidové umění propojeni.
Jsou to dávná poselství těch, co tu žili před námi.
“…co na tom, že jejich dny jsou nenávratně pryč, z ruky do ruky si podáváme těžký klíč. Klíč od domova.” (Bohuslav Martinů – Otvírání studánek)
O skladatelích
Lidová hudba se promítala do vážné hudby odjakživa, ale právě během 19. století nabyla na důležitosti ve formování národního charakteru českých zemí. Základem lidové kultury byl venkovský lid a láska k prostým fenoménům přírody. Autoři čerpali z historie, legend a idejí své vlasti. Bedřich Smetana i Antonín Dvořák byli skladatelé, kteří nebyli ovlivněni regionální oblastí ani se nezabývali jednotlivými segmenty lidové kultury. Lidovou hudby používali jako výchozí materiál pro tvůrčí skladby. Smetana se zaměřoval na rytmus a volnější využití nápěvů i tanečních rytmů jako byla polka nebo furiant. Dvořák byl mistr instrumentce a jeho zvukovost vycházela z jádra českého lidového muzikanství. Právě furiant byl též u něj oblíbený pro jeho polyrytmičnost a akcentaci. Představitelé neofolklorismu pracovali již konkrétně s úpravami lidových písní. Snažili se o dokonalé napodobení folklorního, melodického, rytmického a harmonického myšlení. Leoš Janáček si detailně zapisoval instrumentální party reálných situací včetně tempa i rytmů a k nim vpisoval jednotlivé kroky odpovídajících tanců. Podobně postupoval i Vítězslav Novák, který své záznamy podroboval důkladné analýze. Oproti tomu Bohuslav Martinů prožil podstatnou část života mimo domov a jeho snahy o návrat se nikdy nenaplnily. Ve svých skladbách však často vzpomínal na svou rodnou vlast skrze inspirací lidových písní.